V měsících předcházejících vypuknutí druhé světové války se Československo zmítalo strachem. Po Mnichovské dohodě a okupaci Sudet (českého pohraničí) se židovské rodiny a další pronásledované skupiny zoufale snažily uniknout. Uprostřed rostoucí hrozby nacistického Německa provedla jedna malá síť lidí mimořádný záchranný čin.
Mezi březnem a srpnem 1939 zorganizovala skupina britských a českých dobrovolníků bezpečnou evakuaci 669 dětí – převážně židovských – z Prahy do Británie. V centru tohoto úsilí stál 29letý burzovní makléř Nicholas Winton, který koordinoval logistiku z Prahy a Londýna. Nebyl však zdaleka sám: po jeho boku pracoval oddaný tým lidí – Britský výbor pro uprchlíky, čeští dobrovolníci, britské rodiny a další. Společně dokázali nemožné.
Tyto záchranné akce se staly známými jako československé dětské transporty . Pro mnoho z těchto dětí to byla cesta, která jim zachránila život. Většina jejich rodin, které zůstaly v Československu, později zahynula v holocaustu.
Nicholas Winton – a lidé, kteří za ním stojí
Role Nicholase Wintona byla klíčová. Během krátké návštěvy Prahy v prosinci 1938 viděl na vlastní oči rostoucí uprchlickou krizi a rozhodl se jednat. Pomáhal zřídit kancelář ve svém hotelovém pokoji, koordinoval papírování, zajišťoval víza a pěstounské rodiny a neúnavně jednal s úřady v Británii a dalších zemích. Ve svém úsilí pokračoval i po návratu do Londýna a často pracoval dlouho do noci.
Nic z toho by ale nebylo možné bez spolupráce mnoha dalších: českých dobrovolníků, kteří pomáhali s identifikací a registrací dětí, rodičů, kteří učinili nemyslitelná rozhodnutí poslat své děti pryč, a britských rodin, které otevřely své domovy cizím lidem v nouzi. Bylo to společné úsilí založené na soucitu, odvaze a smyslu pro zodpovědnost.
Dnes je Sir Nicholas Winton právem uctíván, ale památka všech, kteří tyto záchrany umožnili, si zaslouží být připomínána.
Historický výzkum z Prahy
Jako člověk žijící v Praze cítím k tomuto příběhu již dlouho osobní spojení. Můj výzkum začal prostou touhou dozvědět se více a postupem času se rozrostl v hlubší poslání: pomoci uchovat památku na tyto události a dát hlas těm, jejichž příběhy by jinak mohly být zapomenuty.
Měl jsem tu čest hovořit s přibližně 15 lidmi, které zachránily dětské transporty. Někteří byli veřejnosti již známí, ale jiní se o své příběhy nikdy předtím nepodělili. V některých případech jsem pomohl znovu propojit lidi se zapomenutými částmi jejich vlastní minulosti – zejména s těmi, kteří byli po válce adoptováni britskými rodinami a ztratili přehled o svých česko-židovských kořenech.
Můj výzkum zahrnuje spolupráci s českými i britskými národními archivy, shromažďování dokumentů, svědectví a rodinných historií. Považuji to za celoživotní projekt, poháněný hlubokým osobním i profesním závazkem k historické paměti.
Sdílení příběhu dnes
Jsem také pravděpodobně jediným pražským průvodcem, který návštěvníky provádí k významným památníkům a památkám připomínajícím tento mimořádný příběh.
Díky nedávné pozornosti veřejnosti – včetně filmu Jeden život z roku 2023 s Anthonym Hopkinsem v roli Nicholase Wintona – se tento příběh dostává k více lidem. Ale i mimo kinematografii je důležité, abychom i nadále zkoumali, mluvili a pamatovali si.
Začleněním těchto příběhů do své práce historika a průvodce doufám, že přispěji k udržení tohoto mocného odkazu při životě – nejen jako historického okamžiku, ale jako příkladu lidské slušnosti, který rezonuje dodnes.