Přeživší holocaustu

Moje cesta za zachováním příběhů přeživších holocaustu začala, když mi bylo 16 let. V té době v mém rodném městě stále zbývalo jen málo přeživších, které jsem navštěvoval a pomáhal jim jako dobrovolník s jejich péčí a potřebami. Otevřeli se mi a sdíleli své příběhy o přežití koncentračních táborů, jejich svědectví jsem však nikdy nezaznamenal. Během pandemie COVID-19 jsem si uvědomil, že mnoho z těchto přeživších zemřelo a s nimi se ztratily i jejich neocenitelné příběhy. Toto uvědomění se stalo zlomovým bodem – rozhodl jsem se, že bez ohledu na časové a finanční náklady musím udělat vše, co je v mých silách, abych uctil jejich odkaz.

Začal jsem v České republice, kde jsem se setkal s téměř všemi zbývajícími oběťmi holocaustu. Poté jsem se rozhodl, že se pokusím najít všechny přeživší Terezína/Terezína po celém světě, abych zachoval jejich příběhy pro budoucí generace. Kromě toho jsem začal pracovat jako akreditovaný průvodce v Památníku Terezín a sdílet své znalosti s turisty, kteří navštěvovali tento bývalý největší nacistický koncentrační tábor v České republice. Stal jsem se také průvodcem židovskou Prahou.

Nejenže zkoumám koncentrační tábory, ale také se ponořuji do neuvěřitelných příběhů tzv. Kindertransportů. V Praze Nicholas Winton zachránil v 8 vlakových transportech 669 dětí, převážně židovského původu. Měl jsem tu čest setkat se s dětmi, které Nicholas Winton zachránil, a studovat jejich příběhy v Britském národním archivu. Možná vám to zní povědomě; nedávno byl uveden film s názvem „Jeden život“, který tuto pozoruhodnou událost zachycuje. 

Od té doby mě můj výzkum zavedl napříč Spojenými státy, Kanadou, Velkou Británií, Austrálií, Francií, Nizozemskem, Belgií, Uzbekistánem, Slovenskem, Polskem a Španělskem. Do dnešního dne jsem se setkal a zdokumentoval zkušenosti více než 600 veteránů z druhé světové války a přeživších holocaustu.

Veškerý můj výzkum je financován z vlastních zdrojů a je podporován českými/slovenskými diplomatickými misemi po celém světě.

Pro mě to není jen vášeň – je to povinnost. Příběhy těchto svědků musí být zachovány, než se navždy ztratí v historii.